Měnový kurz a parita kupní síly
AUTOR: Miroslav
Měnový kurz vám určuje, kolik jednotek jedné měny dostanete za druhou, ale nezohledňuje už, co si za tyto peníze můžete koupit. Parita kupní síly tento problém řeší tím, že porovnává reálnou kupní sílu měn. Rozdíly mezi HDP podle kurzu a HDP podle PPP ukazují, jak moc měnový kurz odráží (nebo naopak zkresluje) skutečnou ekonomickou situaci a životní úroveň v jednotlivých zemích.
Jinými slovy, měnový kurz vám říká, kolik korun dostanete za jedno euro nebo naopak. Ale už vám neřekne, co si za ty peníze můžete koupit – třeba jestli je dražší chleba v Česku nebo v Německu. Parita kupní síly (PPP) ukazuje, kolik zboží a služeb si lidé v každé zemi za své peníze skutečně pořídí. Když porovnáme HDP podle kurzu a podle PPP, vidíme, jestli měnový kurz odráží reálnou hodnotu peněz, nebo jestli zkresluje, jak dobře se lidem v té zemi žije.
Nejlepší je dát hned příklad
Tabulka vypadá složitě a většina lidí by se na ni asi vykašlala. Ale je to v podstatě jednoduché. Když se na to budu dívat okem neekonoma, zřejmě by mě zaujal první ten pravý sloupec. Procenta jsou přece jen taková snadno uchopitelná. Nejprve úplně triviálně: čím větší hodnota je v tomto sloupci, tím levnější bylo v té zemi v roce 2004 žít a tím vyšší byla kupní síla jejich měny. Asi každého zajímá, proč má EU 100 %? Je to proto, že je to průměr všech zemí dohromady. Česko má výrazně víc než 100 %, protože v roce 2004 byly v Česku ceny zboží a služeb mnohem nižší než v průměru EU. Za stejné peníze si Češi mohli koupit víc věcí než lidé v dražších zemích, jako třeba v Belgii. No a když si Belgičan v roce 2004 vyměnil eura na české koruny, mohl si za ně v Česku koupit mnohem víc věcí, než by si za stejná eura koupil doma v Belgii. Když jsme u té Belgie, ta má 97 %. Znamená to, že pokud by Belgičan a člověk z průměrné země EU (těch 100 %) měli stejný příjem v eurech, Belgičan by si za své peníze koupil o 3 % méně zboží a služeb než průměrný Evropan. Je to kvůli tomu, že ceny v Belgii byly vyšší. Zatímco Belgičan by si za stejné peníze koupil o 3 % méně zboží a služeb než člověk z průměrné země EU (protože Belgie má 97 %), u Česka je to naopak. Česko má 185 %, což znamená, že pokud by Čech a člověk z průměrné země EU (100 %) měli stejný příjem, Čech by si za své peníze mohl koupit o 85 % více zboží a služeb než průměrný Evropan.
Např. hodnoty pro Litvu (205 %) a Polsko (204 %) byly opravdu výrazně vysoké a ukazují, že ceny v těchto zemích byly v roce 2004 velmi nízké ve srovnání s průměrem EU. Pokud by tedy Litevec a člověk z průměrné země EU (100 %) měli stejný příjem v eurech, Litevec by si za své peníze mohl koupit o 105 % více zboží a služeb než průměrný Evropan. To znamená, že život v Litvě byl tehdy velmi levný a litevská měna měla v Litvě mimořádně vysokou kupní sílu.
ALE POZOR! Ne, že u státnic řeknete, že Litevec se má líp než průměrný občan EU. To je špatně. Ne, že by se neměl mít, ale špatně byste pochopili princip tohoto problému. Bavíme se tady o cenách, nikoli o příjmech. Totiž i když byly ceny nízké, příjmy Litevců v té době byly také nižší než v západních zemích, což znamená, že Litevec měl sice levnější životní náklady, ale zároveň vydělával méně, takže neměl tolik peněz k dispozici. Stejně tak tam hraje roli řada jiných aspektů, jako je dostupnost zboží aj. Takže neplést si levné zboží s tím, jak se mají obyvatele dobře.
Jak vidíte, pravý sloupec je nějak vypočítán. Úplně nahoře u pravého sloupce je možné všimnout si, že je tam uvedeno
HDP PPP / HDP kurzem.
Dobře, no tak se na tyto dvě položky podívejme. Nejdříve pojďme na HDP kurzem. To je první sloupec z obrázku (HDP kurzem euru mil. eur/rok) a HDP PPP je druhý sloupec. Co se týče HDP kurzem, představme si, že celá česká ekonomika vyprodukovala určitý objem zboží a služeb v korunách (např. 2,5 bilionů Kč). Pokud bychom všechno převedli na eura podle tehdejšího kurzu (30 Kč = 1 euro), dostaneme částku 86 239 milionů eur. Takto tedy zjistíme, kolik by česká ekonomika "stála" nebo měla hodnotu, pokud bychom ji přepočítali do měny, která se v EU hojně používá, což je euro. HDP PPP znamená hrubý domácí produkt přepočítaný podle kupní síly peněz. Jednoduše řečeno, jde o to, že nezjišťujeme jen, kolik peněz se v zemi vydělalo, ale také co si za ty peníze lidé mohou koupit. Toto číslo samozřejmě nespadlo z nebe. Ale nebudeme výpočet rozpitvávat. Není třeba. Jednoduše, shromažďují se data o cenách, určí se parita kupní síly (z těchto cen se vypočítá poměr, který ukazuje, kolik stojí stejná věc v jedné zemi oproti druhé. Například pokud je v Česku spotřební koš polovičně drahý oproti Německu, parita kupní síly nastaví kurz koruny k euru na 15 Kč za 1 euro místo běžného kurzu 30 Kč za euro) a přepočítá se HDP. Ale to je jedno. Pak se tedy HDP PPP a HDP kurzem podělí a dostaneme pravý sloupec. Ale zkuste si to případně přečíst vícekrát, pokud tomu hned nerozumíte. Není to opravdu složité.
Teorie parity kupní síly
A dostáváme se k teorii parity kupní síly. Jde o ekonomický koncept, který se snaží vysvětlit, jak by měly být stanoveny směnné kurzy mezi měnami různých zemí, aby odpovídaly cenám zboží a služeb. Jinými slovy, říká, že pokud si koupíte stejný produkt v jedné zemi a ve druhé, rozdíl v cenách by měl odpovídat směnnému kurzu mezi měnami těchto zemí. Teorie vychází z předpokladu, že pokud by kurzy nebyly v rovnováze, vedlo by to k takzvané arbitráži, což je situace, kdy by bylo výhodné přesouvat zboží nebo služby z jedné země do druhé za účelem zisku. Jednoduše, arbitráž znamená, že pokud je něco v jedné zemi levné a v jiné zemi drahé, lidé by to levné zboží nebo službu začali nakupovat v té první zemi a prodávat ho v té druhé za vyšší cenu, aby na tom vydělali. Představte si například, že auto stojí v Česku 300 tisíc korun, ale v Německu by to stejné auto stálo 15 tisíc eur (což je třeba 450 tisíc korun při tehdejším kurzu). Pokud byste mohli to auto levně koupit v Česku a prodat ho v Německu za vyšší cenu, samozřejmě byste udělali zisk. Právě to je arbitráž – vydělávání na rozdílech v cenách mezi dvěma zeměmi.
Teorie parity kupní síly předpokládá, že pokud by se takové rozdíly objevily, lidé by je rychle využili. Začali by převážet zboží do dražších zemí, dokud by ty rozdíly nezmizely – buď by ceny stouply v levnější zemi, nebo by klesly v dražší, a tím by se zisky z arbitráže postupně vytratily. Takhle by se ceny vyrovnaly a směnný kurz by pak odpovídal skutečné kupní síle v každé zemi.
Existují dvě hlavní verze teorie: absolutní a relativní. Absolutní verze předpokládá, že směnný kurz mezi dvěma měnami přesně odpovídá poměru cenových hladin těchto dvou zemí. Například pokud je v jedné zemi cena chleba 1 dolar a v jiné 20 korun, měl by být směnný kurz 1 USD = 20 Kč. Tato verze se však v praxi málokdy uplatní, protože do hry vstupují další faktory, jako jsou náklady na dopravu, cla nebo jiné překážky. Relativní verze teorie je flexibilnější a zabývá se změnami směnných kurzů v čase. Tvrdí, že rozdíly v inflaci mezi dvěma zeměmi povedou ke změnám směnného kurzu. Pokud například jedna země zaznamená vyšší inflaci než druhá, její měna by měla oslabit, aby vyrovnala rozdíly v cenových hladinách. Jednodušeji, relativní verze teorie parity kupní síly říká, že směnný kurz mezi dvěma měnami se může v čase měnit podle toho, jak rostou ceny v jednotlivých zemích. Pokud má jedna země vyšší inflaci (to znamená, že tam ceny zboží a služeb rychleji rostou), její měna by měla oslabit. Oslabení znamená, že za stejnou částku v této měně dostanete méně zahraniční měny. Představme si příklad: v Česku a Německu stojí na začátku chleba stejně – v Česku 20 Kč a v Německu 1 euro, a kurz je 1 euro = 20 Kč. Ale za rok se v Česku ceny zvýší (inflace), takže chleba už stojí 25 Kč, zatímco v Německu pořád stojí 1 euro. Aby se tyto cenové rozdíly vyrovnaly, česká koruna by měla oslabit. Nový kurz by mohl být například 1 euro = 25 Kč. To znamená, že se česká měna stala "slabší" vůči euru, aby odrážela růst cen v Česku. Relativní verze teorie nám tak ukazuje, že směnný kurz mezi dvěma měnami by měl dlouhodobě reagovat na rozdíly v inflaci mezi zeměmi. Země s vyšší inflací má mít slabší měnu, protože její ceny rychleji rostou, a tím se její kupní síla snižuje. Tato změna kurzu pomáhá vyrovnat rozdíly v cenových hladinách mezi zeměmi.
Teorie byla poprvé představena švédským ekonomem Gustavem Casselem v roce 1918 a od té doby byla mnohokrát zkoumána a doplněna. Praktické využití této teorie najdeme například při určování toho, zda je měna podhodnocená nebo nadhodnocená. Známým příkladem je takzvaný "Big Mac Index", který srovnává cenu Big Macu v různých zemích světa a naznačuje, jak se měny liší od parity kupní síly.
Přestože je teorie parity kupní síly užitečná pro dlouhodobé analýzy měnových kurzů, v krátkém období ji ovlivňují faktory, jako jsou mezinárodní kapitálové pohyby, politická nestabilita nebo náklady spojené s obchodem, což může způsobit, že reálné kurzy se od této parity odchylují.