České školství. K čemu vlastně je?

AUTOR: Milan

Bez ohledu na stupeň vzdělávací instituce je české školství samoúčelné. Existuje proto, aby bylo. Holt, nějaké být musí, tak prostě je. Nefunguje, ale existuje. Budovy stojí, žáci do škol chodí, učitelé do práce také, ale tím to hasne. Všechny dokumenty o vzdělávání v ČR jsou krásně sepsány. V Rámcových Vzdělávacích Plánech je nádherně popsáno, co všehcno by se žáci měli na školách naučit, jaké by měli získat schopnosti, co by si měli osvojit... Jen pohleďte na následující obrázek. To jsou OFICIÁLNÍ cíle základního vzdělávání.

Podle mě, když to čtete, tak se u toho usmíváte. Ale nikoli, že byste to kvitovali, ale smějete se stejně, jako by byl na obrázku vtip z Trnky brnky. Tohle do archů napsali nějací úřednící, resp. pedagogičtí úředníci. Řekli si: "tak, to je krása, takhle to bude". Teorie je v životě samozřejmě důeležitá, ale pouze ta, kterou lze reálně převést do praxe, resp. převést do praxe v České republice. Ale ono by to i šlo, stačí trochu chtít. Výše zmíněný výčet je ale náhodou fantastický. Ten, kdo to vymyslel a sepsal, by zasloužil nobelobu cenu za vzdělání. Obzvláště mě baví bod, kde je napsáno: "připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a nalňovali své povinnosti". To zní tak vznešeně, až tomu skoro věřím. 

Jenže realita je trošku jiná. Sedíte v lavicích, musíte mlčet, protože učitel chce mluvit. Vy mluvíte, až jste tázání. Nemáš sešit? Jak to? Dej mi žákvskou. V sešitech máte každý týden "véčka" (viděla). Chybí Vám napsaná látka? Okamžitě dopsat, jinak volám rodičům. Myslím, že i okraje by měly v sešitu být (za mě to tak bylo). Sešit je samozřejmě třeba mít nadepsaný, podepsaný, popsaný, dopsaný, předepsaný, ale hlavně ne opsaný! Děcka jsou samozřejmě naučeny se na začátku hodiny omlouvat, že zapoměly sešit doma. To je jasné, už 50 let to tak je. Možná 80. Když žák přijde pozdě do hodiny, třeba byl na záchodě, třeba kouřil, co já vím, je to průšvih. "Karle, ty nevíš, že zvonilo? Ty nevíš, kdy máš být ve třídě?" Pokud ale pančelka přijde o minutku později, tak odfrkne "Omlouvám se, měla jsem nějaké poviinosti.". Ano, ona není žák, je dospělá, ale jde příkladem. Tohle děcka vidí. Děcka vidí, že ti, kteří jsou VÝŠE, mohou si dovolit více. Tohle už mají od základy v sobě zakořeněno. A chápou to jako nefér jednání. Kdyby se Pepíček ozval: "Pančelko, vy můžete přijít pozdě, ale já ne?" Nechci vidět ani slyšet, co by následovalo. Já vím, jsou to blbosti, ale to dítě to nechápe. Proč ten, který pracuje, může přijít pozdě, ale ten, který studuje, nemůže. Proč ten, který pracuje, nemusí nosit přezůvky, ale ten, který studuje, musí? Chápe to tak, že dospělí nemají povinnosti, ale děti ano. Takže díté musí vše plnit proto, aby v dospělosti nemělo povinnosti? To je ale klasická úvaha malého dítěte. A učitelé ji podporují. Pokud je to tak debilně nastaveno, aspoň se s těmi dětmi bavte. Říkejte jim co a jak. Jak to v těch školách je, proč. Vždyť je v tom obrázku výše uvedeno, že mají učitelé vést žáky k všestranné a otevřené komunikaci. Tak možná je třeba tady začít. 

Dítě čerpá z toho, co vidí, co zažívá. Pokud se blbě ptá, tak mu nemůžu blbě odpovědět. Jasně, že je realita jiná. Proč se děcka mají přezouvat? Aby nebyl bordel ve škole, to je logické. Proč ne učitelé? Protože to po nich nikdo nemůže chtít. Není to v pracovní smlouvě. Tečka. Tímto vším to ale teprve začíná. Čím to končí? Tím, že dívčina, která chce jít na střední uměleckou, je v červnu v 9. ročníku drcena z fyziky a nejspíš propadne, má to nahnuté. Prostě neumí dosadit do vzorce písmenka.  To jsem hodně přeskočil, ale už mě nebaví psát, jak moc je to na základce zlé. Nejhorší ale je, že na střední to vlastně pokračuje naprosto stejně. Seď, mlč, piš si, uč se na písemky. Teď jsem vlastně shrnul celé 3 nebo 4 roky střední školy. Koukněte na obrázky níže. To jsou vyfocené sešity středoškoláků. 

Tohle jsou zápisy žáka z jedné střední odborné školy. Ano, barvičky, je to krásné. Ale podívejte se na obsah. Hmota. Definice. ...je vše, co můžeme vnímat našimi smysly. Máme dvě formy hmoty: látky a pole. Látky jsou téměř všechny sloučeniny tvořeny uhlíkem. Co to je jako? Takže sloučeniny jako je CO, HCO jsou organické? Ne, nejsou "tvořeny" uhlíkem. Tvořeny? Jak jako tvořeny. Řekne jim to někdo? Ne, musí se to naučit. Pole? Jako bramborové pole? Nebo jaké? A co je pole? Aha, počkat, tady to je: "popisuje se působením mezi tělesy". Super, Anička je zase o něco chytřejší. A co je to teda pole? Forma hmoty. Aha, co je forma? Jako forma na pečení? Nezlobte se, ale takhle děcka uvažují. Ale to není špatně. Špatně je, že je učitelé nechali dospět k tomu, aby takhle uvažovali. Dál tam máme: chemická výroba ─ průmyslová výroba... Co je průmyslová výroba? Co je průmysl? Ano, otázky ze základy. Kolik děcek na tohle umí odpovědět správně? Pojďme na další obrázek.

Výbušniny vybuchnou i bez přístupu kyslíku. Paráda. A proč? A co znamená vybouchnout? A co je přístup kyslíku? Skvéle popsané jsou toxické látky ─ při malém množství smrt. Příklad je zde nikotin. Takže si dám cigáro a umřu? Nebo co je malé množství? Např. lithium se používá v psychiatrii jako léčivo, ale je toxickou látkou. Jak to? Jsou nebezpečné pro životní prostření: chlór. Takže chlór je prostě obecně škodlivý, tečka. Neexistuje žádný chlór, žádná jeho sloučenina, která je prospěšná. Takhle to zase děcka chápou. A kde jsou nějaké souvislosti? To jsou prostě atlasové věci, které se děcka biflují. Je to k ničemu. Paní učitelka tam napíše nějaký zákon, ale kde ho mají najít? Co je sbírka zákona? Proč je tam lomeno? Ty děcka to fakt neví. A nemůžeme se za to na ně zlobit. Pojďme na jiný sešit jiného žáka z jiné školy. 

Tohle jsou zápisy žáka ze střední zdravotní školy. Já nevím, jestli to mám komentovat, ale pokud se tohle má někdo má učit, tak zřejmě nazpaměť. Je opravdu důležité tohle mít v sešitě? Vždyť to nemá žádnou hodnotu. Jo, asi si tam něco v hodině říkají, jenže pak je písemka a děcka se učí z tohoto. Jasně, můžou si ty informace najít na internetu, poskládat, ale to je přece úkol učitele. Co tam ten učitel dělá? Diktuje. 

Úplně jsem nechtěl otevřít předmět matematika, ale pojďme do toho. Matematika je kámen úrazu naprosto a nejvíce. Žáci neví, proč se ji učí, k čemu je a jak jim může pomoci. Ano, procenta jsou důležitá, ale exponenciální rovnice? Oni to fakt neví. Totiž celá matematika je na základkách a středních chápána tak, že se řekne nějaká teorie a počítají se příklady. Takže matematika jsou vlastně příklady? Ale to tak není. Matematika je věda, která má systém, strukturu, jsou to věty a tvrzení. O matematice můžeme diskutovat hodiny bez příkladů. Tak schválně... Když řeknu nějaké tvrzení, které platí pro všechny lidi, jak nejjednodušeji jej dokážu vyvrátit? No, když najdu člověka, pro kteŕeho to tvrzení neplatí. Jednoduché. Jak třeba chápete pojem funkce? Myslím matematická. Na střední vám řeknou, že pro každé x existuje právě jedno číslo y. Na tohle většinou žáci kašlou, protože nechápou. Jako co to mele. K čemu to potřebuju vědět? Ale umíte si představit pojem funkce někde v praxi? Kde najdu nějakou funkci? Tak si představte, že máme automat na kafe. Jednoduchý, bez tlačítek. Podle toho, kolik vhodíte peněz, vypadne vám nějaké pití. Vstupní hdnota x jsou peníze, y je požadované pití. Protože je automat hloupý, neumí se vás zeptat, co za pití chcete. Prostě hodíte 6 Kč a vypadne vám čaj. A teď proč pro každé x právě jedno y? No, představte si, že hodíte 6 Kč, ale tolik budou stát dvě různá pití. Automat se neumí rozhodnout. Sice je to hloupý příklad, ale ty děcka to na tom pochopí. Aha! A teď funkce y = 5. Nemá žádný vstup. Žádné x tam nedosazujeme. To je tím, že pro všechna x, je y = 5. Je to jako byste přišli k automatu a za libovolný peníz dostali stejné pití. Hodíte 6 Kč, 600 Kč, 50 000 Kč, ale dostanete vždycky stejný čaj. Dobře, k tomuto funkce v praxi úplně neslouží, ale je to dobrá představa o tom, že něco vložíte a něco vám vypadne. To jen tak pro pořádek. 

Pokračování viz part 2